Ve středu 8. 2. 2017 rámci projektu „Nevidomí mezi námi“ navštívila naši školu ZŠ Hlinecká paní Petra Šulcová, které osud nepřál. Já se Vám budu snažit přiblížit její přednášku o ztrátě zraku a výcviku vodícího psa. Paní Petra, o které je řeč, bydlí v Českých Budějovicích. Ve zvládání klasického dne jí vypomáhá spousta vychytaných věcí a pes jménem Fido. Je členem organizace Mathilda, jejíž hrdou zakladatelkou je Mathilda Nostitzová.
Organizace sídlí v Praze. Smyslem této organizace je výcvik vodících psů a pomoc zrakově postiženým. Mathilda dále poskytuje zrakově postiženým příspěvek na mluvící hodinky, mluvící počítače, slepecké hole se zabudovanou vysílačkou apod. Slepecká hůl se zabudovanou vysílačkou dokáže spustit na nádražích a dalších veřejných prostorech akustický majáček, který oznámí, na jakém nástupišti se nachází a kam daný spoj jede. Paní Petra ve svém volnu drátkuje a zaplétá korálky. Jak dokáže rozeznat jednotlivé barvy? Pomocí čipu, který si přilepí na nádobku s danou barvou a do čtečky namluví, co se zde nachází. Zrakově postiženým slouží i spousta „obyčejných“, pro zrakově postižené potřebných věcí, se kterými se dnes a denně setkáváme. Jedním z nich je semafor na přechodu. Na přechodech se nachází celkem dva prvky, které zrakově postiženým pomáhají. Prvním je „cvakání“ u semaforu. Když svítí červená, „cvakání“ je pomalé a když zelená, tak rychlé. Druhým prvkem jsou „špuntíky“ na dlažbě, které ve většině případů bývají červené. Průměrný věk vodícího psa je 9 let. Podle paní bývají psi v nejlepších letech mezi 6-8 lety. Po dovršení 8. roku bývají psi unavení a zaslouží si spíše už jen odpočinek po namáhavých osmi letech. Cena vodícího psa činní 270 000,- Kč, přičemž příspěvek pojišťovny činní 90 % ceny. Postižený si musí „ze svého“ uhradit 27 000,- tj. 10 %, což podle paní není lehká věc, protože postižený dostává jen invalidní důchod, ze kterého podle ní není lehké danou sumu našetřit. Pojišťovna je schopna přispět na psa jednou za pět let.
Pokud pes pojde dříve a postižený nemá na smrti psa podíl, může dojít i k výjimečnému řešení, které poskytne zrakově postiženému příspěvek i po kratší době, než je pět let. Výběrové řízení pro vodícího psa je složité. Pes musí projít desítkami zkoušek, které určí, jaký pes je vhodný a který nikoliv. Postižený se může se psem během výcviku vídat cca jednou týdně. Ovšem paní Petra říká, že se postižený musí připravit i na situaci, kdy pes neobstojí v nějaké zkoušce, a následně je z výběrového řízení vyřazen. Když pes ve všech zkouškách obstojí, přichází do péče majitele. V prvním týdnu je po domluvě sledován a určuje se, zda je pro postiženého pes vhodný či nikoliv.
Filip Hlinka, žák 8. B